Posmrtný život a prehistoričtí lidé
Výmluvné důkazy o tom, že prehistoričtí lidé měli o nesmrtelnosti jistý pojem, lze najít v řadě skalních úkrytů v údolí řeky Vézévre v jihozápadní Francii. V La Chapelle - aux - Saints byl neandrtálský muž opatřen kamennými nástroji a uložen k poslednímu odpočinku do nehluboké jámy. V Le Moustier byl dospívající chlapec pohřben tak, že ležel na boku na jakoby kamenném polštáři složeném z pazourkových předmětů, poblíž ruky měl sekeru a po jeho hrobě byly rozházeny ožehnuté volské kosti, snad jako zdroj potravy v posmrtném životě. Podobnou péči zesnulým zřejmě věnovali neandrtálci i v dalekém středoasijském Uzbekistánu, kde byl v mělkém hrobě v odlehlé horské jeskyni nalezen chlapec, zemřelý zhruba před padesáti tisíci lety, který měl kolem hlavy jakýsi půlměsíc z pěti párů kamzičích parůžků zabodnutých do země. Vzorky půdy z šedesát tisíc let starého pohřebiště v severním Iráku obsahují stopy pylu, které naznačují, že přinejmenším jedno z těl bylo vypraveno na poslední cestu na květinovém loži a s květinovou výzdobou.