Čarodějova pomsta
2. 3. 2013
Nedlouho poté přišli na faru na obvyklou večerní lekci dva žáci, dvanáctiletý Gustave Lemonnier a čtrnáctiletý Clément Bunel. Venku náhle vypukla prudká bouře a v domě bylo odevšad slyšet vzteklé bušení. Poté vše utichlo, jen ze stěn pracovny se ozývalo podivné klapání.
Ty zvuky pokračovaly celé dva dny a byly tak hlasité, že doléhaly až na druhý konec vesnice, vzdálený půl druhého kilometru. Pak se vše ještě zhoršilo. Nábytek se sám od sebe pohyboval, psi, které kněz choval, poletovali v povětří, po podlaze se kutálely kousky uhlí. Farářovy modlitební knihy zničehonic vylétly do vzduchu a pak se pomalu a opatrně začaly snášet k zemi. Všechny okenní tabulky na faře popraskaly.
Vesničané se začali ptát, co se to děje, a postupně se jim dostávalo odpovědí - jedno zaklepání znamenalo ano, dvě ne. Ve farářově domě se totiž usadil démon jménem Robert a čtyři další duchové. Když se s Robertem zacházelo přátelsky, dovedl číst myšlenky přítomných osob a předpovídal budoucí události.
Farář obvinil Thorela, že za to řádění může on, a vesničané pak Thorela přesvědčili, aby kněze pohnal pro pomluvu k soudu. V průběhu jednání bylo předvedeno dvaačtyřicet svědků. Soud došel k závěru, že jde o závažnou věc. Mnoho svědků potvrdilo, že se Thorel před nimi vychloubal, že vše je jeho práce.
Soud rozhodl, že když se Thorel přihlásil k odpovědnosti za všechny nepříjemnosti, že je jeho žaloba proti knězi bezpředmětná a musí zaplatit soudní výlohy. Pokud jde o příčinu událostí na faře, není věcí soudu se jí zabývat. A když potom ti dva chlapci přestali na faru chodit, všechno ustalo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
